Z obýváku sem ke mně doléhá znělka Večerníčku a já se propadám o pár let na zpět, kdy pro mě ještě sedmá hodina večerní byl jakýsi zlom.. To byl prostě Večerníček.. V sedm se muselo se vším praštit a jít koukat na televizi, to byla doba nás, dětí. Dospělí neměli právo po nás něco chtít, když byla v televizi večerní pohádka pro malé... Občas mi to chybí.. 

Takové to hezké, kdy prostě vím,že TEĎ budou dávat Večerníčka, kdy se těším na to o čem to dnes bude a po skončení se bez řečí odebírám spát..
Postupem času se to začalo vytrácet.
Přesně si pamatuji okamžik, je to tak 5 let zpátky, kdy jsem seděla v obýváku na gauči a najednou jsem si uvědomila že už jsem neviděla Večerníček asi 14 dní.. Prostě vymizel, vytrácel se z mého života.Ustupoval povinnostem do školy a vůbec, nebyl na něj čas.. Sedmá hodina už nebyla přelomem dne, ale byla takový začátek večera a já víc koukala na Zprávy.. Bylo mi tenkrát docela smutno.. Chybělo mi to.. Stesk po dětství
nevím, možná...
Není to tak dávno, kdy jsem seděla tady u počítače a ve shonu všedního dne psala topic z Angličtiny .. A do toho si ještě psala s pár lidma na icq.. A kamarád mi najednou povídá: "Koukni se na Večerníček, HNED
"... A tak jsem zas, po dlouhé době, praštila se vším co jsem dělala a na těch 10 minut jsem se odevzdala pouze televizi a Patovi a Matovi... Bylo to krásný. Znovu se mi z části vrátil ten starý pocit a já jsem prostě "teď měla Večerníčka"... Od té doby jsem ho zas neviděla..

Asi bych si měla častěji najít čas a mít takových 10 minut denně jen pro sebe a třeba pro ten Večerníček... Nějaký takový zvyk, co dělám každý den a od kterého mě nesmí nikdo vyrušit..


Takové to hezké, kdy prostě vím,že TEĎ budou dávat Večerníčka, kdy se těším na to o čem to dnes bude a po skončení se bez řečí odebírám spát..
Postupem času se to začalo vytrácet.
Přesně si pamatuji okamžik, je to tak 5 let zpátky, kdy jsem seděla v obýváku na gauči a najednou jsem si uvědomila že už jsem neviděla Večerníček asi 14 dní.. Prostě vymizel, vytrácel se z mého života.Ustupoval povinnostem do školy a vůbec, nebyl na něj čas.. Sedmá hodina už nebyla přelomem dne, ale byla takový začátek večera a já víc koukala na Zprávy.. Bylo mi tenkrát docela smutno.. Chybělo mi to.. Stesk po dětství
nevím, možná...
Není to tak dávno, kdy jsem seděla tady u počítače a ve shonu všedního dne psala topic z Angličtiny .. A do toho si ještě psala s pár lidma na icq.. A kamarád mi najednou povídá: "Koukni se na Večerníček, HNED
"... A tak jsem zas, po dlouhé době, praštila se vším co jsem dělala a na těch 10 minut jsem se odevzdala pouze televizi a Patovi a Matovi... Bylo to krásný. Znovu se mi z části vrátil ten starý pocit a já jsem prostě "teď měla Večerníčka"... Od té doby jsem ho zas neviděla..

Asi bych si měla častěji najít čas a mít takových 10 minut denně jen pro sebe a třeba pro ten Večerníček... Nějaký takový zvyk, co dělám každý den a od kterého mě nesmí nikdo vyrušit..

juuu to je klasně napsaný máš pravdu blbejch 10 min denně...a vrátit se spátky kdy jsem byla eště maličká...hezký vzpomínky...ale je to už pryč..! Ale někdy v budoucnu až nám bude tak 80 myslim že se k tomu vačerničku opět vrátíme...!